Výzkum IKEA: Domácí násilí je v české společnosti zatíženo mnoha stereotypy

Každý má právo na bezpečný domov. Tato myšlenka odstartovala aktivity společnosti IKEA Česká republika na podporu obětem domácího násilí. „Problematiku domácího násilí v České republice se snažíme skutečně řešit. Vidíme ale, že nejde jen o řešení vztahu mezi násilným partnerem a obětí, ale je potřeba mnohem komplexnější řešení, které odráží změnu vnímání české společnosti. Rozhodli jsme se proto zmapovat stereotypy, které se s tímto tématem pojí,“ vysvětluje Roman Bojko, manažer pro rovnost, diverzitu a inkluzi v IKEA Česká republika, pozadí vzniku reprezentativního výzkumu, na kterém IKEA spolupracovala s Univerzitou Karlovou, Koalicí NeNa, sdružující neziskové organizace pomáhající obětem domácího násilí, a agenturou Kantar Hoffmann.

Češi zpochybňují vinu násilného partnera

Za násilí je vždy zodpovědný ten, kdo se ho dopouští. I přesto se však mnoho lidí snaží najít viníka v samotné oběti. Čtvrtina respondentů výzkumu (26 %) se domnívá, že oběť si může za domácí násilí alespoň částečně sama. Tento názor zastávají především muži než ženy (37 vs. 15 %). Téměř třetina české populace (31 %) zastává názor, že jsou muži nervózní a někdy agresivní, protože jsou zodpovědní za veškeré finanční starosti rodiny. Obdobně vysoký počet Čechů (29 %) si myslí, že pokud se žena nestará o domácnost, je pochopitelné, že to vůči ní může vyprovokovat násilí.

Zpochybňování viny partnera je vidět i u dalších otázek výzkumu. Více než polovina (56 %) respondentů souhlasí s tvrzením, že k domácímu násilí dochází někdy také proto, že žena svého partnera vyprovokuje. V tomto se však liší názor mužů a žen. Provokaci ženy jako důvod k agresi vidí 68 % mužů, ale jen 45 % žen. Rozdílné vnímání mezi pohlavími byl patrný i u dalšího bodu výzkumu, který se ptal, zda se ženy často svým partnerům mstí tím, že je obviní z domácího násilí. S tímto názorem souhlasí téměř dvě třetiny mužů (62 %), ale jen 37 % žen.

„Násilné osoby své chování bagatelizují a za to, že došlo k násilí, opakovaně obviňují oběť, čímž zkreslují realitu. A pak se děje to, že oběti skutečně často cítí vinu a hledají chybu u sebe. To může být podporováno i okolím a svěřit se se svým příběhem je pak pro mnohé ženy těžké, protože se mohou obávat, že jim nikdo nebude věřit,“ popisuje možný důsledek zmíněných stereotypů Branislava Marvánová Vargová z centra ROSA.

Češi si uvědomují, že odchod není snadný

Předsudky společnosti vůči obětem domácího násilí a jejich chování se dotýkají i řešení jejich situace. Výzkum ukázal, že přesně dvě třetiny respondentů si stereotypně myslí, že ženy neodejdou proto, že svého partnera stále milují. Stejná část populace zastává i názor, že se oběti obávají toho, co by jejich odchod mohl násilníkovi způsobit. Naprostá většina (83 %) respondentů si navíc uvědomuje, že oběti domácího násilí si ani nemusí uvědomovat, že jsou oběťmi domácího násilí.

I přes zmíněné stereotypy ale česká veřejnost vnímá, že překážek bránících odchodu z násilného vztahu je mnoho. Nejsilnějším důvodem (pro 81 % respondentů), proč oběti ze vztahu neodcházejí, je strach o děti. Více než polovina (57 %) respondentů se také obává, že pro oběti domácího násilí není v české společnosti jednoduché najít pomoc. Takřka dvě třetiny respondentů (62 %) dále připouští, že odchodem oběti domácí násilí neskončí.

„Bariér bránících v odchodu je celá řada a objevují se i po něm. Když se oběť rozhoduje, zda ve vztahu zůstat, či odejít, je velkou bariérou odchodu strach. Násilný partner často vyhrožuje, že si oběť najde, že násilí bude pokračovat, že ji připraví o děti, zastrašuje ji, že jí nikdo nebude věřit, že si bez něj neporadí apod. Velkou bariérou je otázka dostupného bydlení a mnohdy i ekonomická závislost na násilné osobě,“ popisuje ze své praxe Branislava Marvánová Vargová a naráží tím i na složitou stávající situaci na trhu bydlení, tedy finanční nedostupnost komerčního bydlení a faktickou nedostupnost sociálního bydlení. Ukázala to i obecná otázka, jak komplikované by bylo se nenadále odstěhovat. Polovina respondentů odpověděla, že by se jednalo o velký problém, každý desátý Čech přiznává, že by takovou situaci nezvládl.

Překážek při odchodu z násilného vztahu je mnoho, nebuďme jednou z nich

Vedle faktických věcí bránících oběti v odchodu z násilného vztahu je to právě smýšlení české společnosti a bagatelizování celé problematiky, které obětem nepomáhají. Upozornit se na to snaží i společnost IKEA svou aktuální kampaní, která navazuje na komunikaci v minulém roce. A řešit problém se snaží i dalšími cestami. V minulém roce se například spolu s koalicí specializovaných center pro ženy zažívající násilí NeNa zasadila o změnu legislativy a větší ochranu obětí domácího násilí. Ty nyní spadají mezi zvláště zranitelné oběti. Podpořila také vznik krizového bytu organizace ROSA, zařídila pokoje v azylovém domě neziskové organizace Acorus a pomáhá s financováním některých pracovních pozic v rámci neziskových organizací pomáhajících obětem domácího násilí. Zároveň vypracovala vnitřní směrnice proti domácímu násilí a proškolila své zaměstnance, jak reagovat v případě, že jejich kolegyně či kolega tento problém řeší.   

„Obětí domácího násilí se může stát každý. A bohužel se to nemusí vyhnout ani našim zaměstnancům. Pokud se však někdo z mých kolegů ocitne v takto tíživé situaci, nenecháme ho v tom o samotě a nabízíme mu pomoc v podobě dovolené navíc, finanční či materiální podpory, zajištění bezpečnosti na pracovišti či zprostředkování služeb terapeuta či právníka, který mu pomůže,“ představuje nové benefity pro zaměstnance Roman Bojko ze společnosti IKEA.

Nicméně o tom, že je domácí násilí problém, kterému by se měla věnovat větší pozornost, je přesvědčena i naprostá většina české populace. Důvodem může být i to, že většina lidí má s nějakou z forem domácího násilí, byť jen zprostředkovaně, zkušenost. Zmiňovaný výzkum ukázal, že převážně ženy znají ve svém okolí někoho, kdo takovou zkušenost buď měl, nebo se to předpokládá. 67 % žen se setkalo ve svém okolí s jednou z forem psychického násilí a 60 % s fyzickým násilím. 

Výzkum společnosti IKEA ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a Koalicí NeNa. Výzkum realizovala agentura Kantar Hoffman metodou CAWI na reprezentativním vzorku české dospělé populace (1 500 respondentů).

V online prostoru a v art kinech se také představí hraný spot se ženou v roli oběti, která čelí při odchodu z násilného vztahu stereotypním reakcím svého okolí a nejbližších.

Celý mediakit najdete zde.